Smyslem praxe je pozornost dovnitř.
A důležitou součástí praxe je Swadhyaya, tedy poznávání či poznání a studium sebe sama. Ještě jednou, sebe sama. I skrze staré texty, i skrze dotazování se a hledání důvodů a odpovědí i skrze každodenní osobní praxi. Tenhle komponent modernímu pojetí jógy prostě chybí. Neumíme pak "profiltrovat" nápady a pohledy, které nevychází ani z osobní praxe, odžití či starých skript, kdy to před námi odžili jiní.
Nejlépe se prodávají iluze a emoce, logika a práce táhne masy o kousek méně. Proto je jógový svět plný jednorožců - věčně pozitivně naladěných osob, co se po ránu zamotají do spirituálního preclíku a pak už jenom září světa na všechny a všechno okolo. Je velmi příjemné se v tomto světle vyhřívat a nechat se chválit. Na tom samo o sobě není nic špatného. Problém nastane, jakmile světlo změní intenzitu, posvítí jínam, případně dokonce pohasne. Pak člověk zůstává opět tou nenasvícenou bytostí.
Jóga se dneska prodává i jako výplň do polštáře. V moderním pojetí je jóga prezentována jako něco povrchního. Něco, co je tu pro to, aby nás to bavilo, zařídilo plochý břicho a zpevnilo zadek. "Nevěříš, že se skrze cviky na pevný zadek někdo dostane k józe a ta ho osloví a bude ji praktikovat komplexněji" - dostala jsem dotaz. Nevěřím. Učitel nabízející výzvu na pevný zadek není učitelem praktikujícím swadhyayu a jógu komplexně skrze vnitřní reflexi. Je to podobný, jako kdybychom přitáhli do kostela davy lidí na volný sex a tvrdili, že je prostředí kostela osloví a začnou praktikovat víru. Pokud je to na vás silným přirovnáním, pak je to jak natáčet seriál Ulice a vydávat to za vysokou kinematografii. I když - jak volný sex, tak seriál ulice určitě budou mít vždycky více publika, než Melancholie Larse von Triera.
Jóga do plavek, pro pevný zadky je jen udržování se v hlubší iluzi a nevědomosti. Záměrem jógy nikdy nebylo plochý břicho, tělo do bikin a podobný koniny, proto tohle není jóga, vždy jen jógové cviky. Ani ásany přátelé, ani ásany.