Znám moc dobře otřepanou frázi, že jako kdo víme, co přesně jóga je a co jóga není a co by měl kdo dělat a naopak by dělat neměl. V rámci hyperkorektnosti a urputné snahy se nikoho a ničeho nedotknout, ztrácíme úsudek a kritické myšlení. Nahrazujeme to kreativitou, která nás ale odvádí od podstaty. A tak místo jógy se davy chodí bavit na bhogu.
Jóga se štěňaty, vínem, nahá jóga, jóga na tomhle super místě a na ještě lepším místě. Učitelé se předhání v tom, kdo co báječnějšího vymyslí. Roztrhl se nám kreativní pytel. Kdo je málo kreativní, jednoduše si vezme nápad kolegy (bez jeho souhlasu, pochopitelně) a už je kreativní taky. Jakmile jsou ale štěňata rozdána, víno vypito a na báječném místě prší, nastává prázdno. Ticho, které rozčiluje. To, které po nás vyžaduje poohlédnout se po dalším jiném a ještě báječnějším jógovém zážitku.
Jóga táhne. Už nějakou dobu a pořád ještě roste. Přesto ale nevidíme hlubší diskuze, přemýšlení a změny, které by měly zákonitě postupně nastávat. Málokdo z lidí totiž chce jógu opravdu dělat. Chtějí na ní chodit, chtějí se protáhnout, posílit (vše je správně), ale ty další záležitosti? Dej mi pokoj s nějakou ahimsou či satjou - pomyslíš si. Já si chci dělat to, co si chci dělat já a podle sebe. Tohle je nastavení společnosti a mysli.
A tak to lidem servírujeme. Chtějí zážitky, tak je mají mít. Jeden za druhým, aby se zapláclo prázdno uvnitř. Nabízíme lekce bhógy a tváříme se u toho duchovně. Opláchneme se extra drahým olejem, zabroukáme si mantru, ale potichu, aby nás náhodou nikdo neslyšel, ťukneme do tibetské mísy a už jsme sami sebe přesvědčili, že jsme na té duchovní cestě k osvícení o míli dál, než sousedka.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že si realitu tvoříme sami. Z fáze sledování "věhlasných" lektorů jógy, jejichž věhlas jest určen počtem sledujících jsem se přesunula do fáze"zajímavých a inspirujících". A těch je také dost. Ty člověka přimějí se zamyslet a když to někdy bolí, baví mě to. Spolupodílím se na prostoru, v kterém chci pobývat.
Baví mě, když člověk nejede s davem po osvědčený cestě a drží se svýho. Svojí cesty i když je někdy poměrně dlouhá a špatně schůdná. Věřím, že pokud si to nevyšlapeme sami, se svým nadšením, urputností, vztekem a vším co k nám patří, nebude to fungovat. K tomu mi nepomůže ani noha za hlavou, super těsný legíny a na zápěstí olej hramonizující všechny čakry. Asi moje lekce nebudou úplně pohodlný a moje kecy úplně příjemný, ale jednou se tam dostanu.
IJ
6/25
Comments