Indie 2019
Těžký život lektora jógy a aktivního polojogína
Začátek
Náš vypulírovaný třísedmičkový Boeing dosedá na upatlanou ranvej s asi čtyřicetimunitovým zpožděním před desátou ráno. Prokousal se žlutou smogovou clonou, kterou si Dillí drží nad hlavou zuby nehty (zřejmě ochrana před sluncem) když ještě předtím zamával Mumbaji. Díky sporům jaderných velmocí Indie a Pákistánu nesmí nikdo do Pákistánského vzdušného prostoru a a tak jsou lety směr Indie delší a klikatější a vedou zbytečně přes půl Indie. "Chlapský ego a zbytečný honění si trik", napadne mě, když nám zpoždění hlásí kapitán ještě na zemi v Dubaji.
Zemí, zajímavých i rozvojových, je v Asii i na světě hodně. Indie je ale jedinečná. Dostane se okamžitě člověku pod kůži a pokud nevzbudí alergickou reakci, jednoznačně vzbudí emoce a lásku. Indie není nikomu putna. Buď ji miluješ, nebo si koupíš letenku a další letadlo tě odnese do bezpečné komfortní zóny. Tu svou totiž odevzdáš hned na letišti úředníkovi u pasové kontroly a dostaneš ji zpátky až po několika týdnech po svém návratu.
Můj úředník se ale dneska usmívá. Dostávám jediný kontrolní dotaz. Mám vyjmenovat všechny svoje předchozí návštěvy Indie. Tohle umím i ve dvě hodiny ráno, pamatuji si roky i měsíce i navštívené oblasti. Má ze mě velkou radost a poté, co mi sejme opakovaně otisky všech prstů už mám volnou cestu do veliké země. Stejné štěstí má i Monča. V dobré náladě vyrážíme najít taxíka do našeho cíle - Rishikeshe.
Sic vzdálen od Dillí jen 230 kilometrů, cesta autem sem trvá minimálně 6 hodin. A to i v neděli, kdy není žádný provoz. Jsme v dobré náladě a zveme řidiče na oběd. Sedíme u jednoho stolu a usmíváme se na sebe. Řidič umí asi 4 slova anglicky a to nám právě teď vyhovuje. Pak už je před námi nezajímavá cesta. Monča se snaží spát a já se snažím předstírat, že jízda v protisměru a předjíždění zleva je úplně normální.
Rishikesh - hlavní světové město jógy
Na břehu posvátné matky Gangy, v podhůří Himálaje stojí Rishikesh. Posvátné místo se spoustou energie. Přitahuje a vždy přitahovalo jogíny, himálajské mistry, hippies…..cirkus na kolečkách z něj ale udělala až návštěva tamního ashramu Beatles v 60-tých letech. Dnes jsou z něj jen ruiny zarostlé v džungli, nicméně Rishikesh návštěvu Beatles přes více jako padesáti lety dokonale prodal. Na příští čtyři týdny se i my s Mončou stanene součástí tohoto cirkusu na kolečkách a pokusíme se u toho zůstat při smyslech.
My tři v kavárně
Rishikesh - náš domov
Školení pro lektory jógy začíná hned po našem příjezdu. Sice nás čeká jen orientační seznámení s pravidly, režimem a s novými kolegy, ale my toho už máme nad hlavu. Venku je vedro a na cestě 24 hodin, máme hlad a chceme se osprchovat. Nebo se polít kýblem vody, funguje to lépe než sprcha.
Ten samý den večer už je vše jasné. Rishikesh se nachází v takzvané suché oblasti. Pro nás to znamená žádný alkohol, žádné maso, žádná vajíčka. Pravidla v našem “školícím” středisku jsou taky drsná. Žádné mluvení u jídla, brána se zamyká ve 21:45, nutná absolutní účast na lekcích a je vyžadována pozornost!!! Namaste!